V 29ti letech jsem vyměnil lékařství za umění ( viz obrázek!) a 16 let poté jsem dostal první nabídku na samostatnou sólovou desku. Po jistém váhání jsem zvedl hozenou rukavici, přestože se více cítím doma v triu a přiznávám, že sólové jazzové piano jsem koncertně téměř nikdy nehrál... Během tří večerů měsíce října a listopadu 2001 jsem pro tuto věc udělal, co jsem uměl a co bylo v mých silách. Po celou tuto dobu jsem obdivoval mimořádně empatický přístup zvukového mistra Mgr. Karla Fisla, jeho bezmeznou trpělivost a vrcholnou profesionalitu amerického či dokonce přímo až japonského typu.

Na desce samotné i méně pozorní posluchači nepřeslechnou několik drobnejších chybiček v pravé i levé ruce, učiněných v zápalu hry. Ti pozornejší objeví též dva dvoučtvrteční takty v prvním tématu ALICE IN WONDERLAND, či dvě sekunda volty po sobě během mého chorusu v MEANING OF THE BLUES. A nepochybně musí také objevit i tři hrající ruce najednou: v úvodní a závěrečné části DAYS OF WINE & ROSES a velmi krátce též v harfové části předehry MEANING OF THE BLUES. Ne! Nejedná se probůh o playback - toto nařčení zásadně odmítám. To jen zaskočil k basové lince náš šikovný a k legraci vždy připravený klavírní technik... Zbývá ještě zodpovědět otázku, co si mohou všimnout ti nejpozornejší...? Inu - nepřímo se musí podivit, když v půlce jisté skladby již znatelně rozladěné tóny b a es ve druhé a třetí oktávě jsou najednou v závěru skladby opět nádherně čisté, ergo - někde se přece jen stříhat muselo...

Může mi lítostí vyskočit duše z těla, když si uvědomím, jak velice nám všem českým jazzmanům (přivandrovalým i domorodým) chybí Karel Velebný. Tuto desku bych tak rád živě věnoval právě jemu - za jeho trpělivost, s níž k mé složité osobě přistupoval, i zato, že mi už tenkrát před 23 lety jako totálnímu začátečníkovi upřímně fandil. Díky Ti, Karle!

Úvod desky ať se nese v duchu optimistickém! Jiskřivou, zářivou, zdravou a radostnou Coreovu kompozici s poněkud nečekaně redukovanou formou AAB - THE LOOP - věnuji mému spolehlivému bývalému televiznímu příteli Jakubovi Vaňáčkovi, který tak věrně stál při mně v posledních letech. Ať se mu daří, ať si vesele popelaří !

Slavným standardem STELLA BY STARLIGHT (zde s polemickými dialogy mezi kontrabasem a trumpetou) chci potěšit jistého tajemného pána a velkého jazzového fandu s iniciálami B.D.H.

Disneovku ALICE IN WONDERLAND už drahnou řádku let miluji. Miluji její čistou a nežnou krásu, lidský jas, romantiku a lyričnost. Proto také jsem si chtěl s jejím aranžmá opravdu vyhrát : "Ať se Alenka skutečně nestačí pořád divit, než odejde do říše snů..." Tuto skladbu musím samozřejmě věnovat mé dceři Lucce a manželce Ivetě.

V ALL THE THINGS YOU ARE se po několika téměř falešných akordech hlásí ke slovu opět dotěrná, neodbytná a prostořeká basa - nelze ji vůbec odstranit z pódia. Ani ten cymbál s ní nekamarádí, prakticky ho nepustila vůbec do hry... Budiž tedy tato geniální Kernova kompozice dedikována všem těm, kteří na mě nezapomněli a podrželi mě v težkých dobách před lety (a nebylo jich zas tak mnoho)...

O jednu z nejhezčích jazzových balad - NEVER LET ME GO - si pro tuto desku přímo z obličeje do obličeje řekl můj přítel a kdysi chvilku i žák - Mr. Najponk. Dnes, kdy já někdy myslím už na závěr kariéry, je on plným právem českou jazzovou hvězdou první velikosti.

Čistě polskou krví ve světě jazzu je evergreen ON THE GREEN DOLPHIN STREET autora Bronislawa Kapera (nikoli z Třeboně!). Sám jsem jej poprvé hrál (a špatně) již v roce 1979 s Velebného SHQ ve starém slavném pražském jazzklubu Parnas. V této skladbě jsem se pro změnu pokoušel namíchat do její dlouhé ouvertury blíže neidentifikovatelnou kosmicko-vesmírnou sloučeninu s malou příměsí ozonu a snad i helia. Věnováno - samozřejmě mému bývalému profesorovi Karlu Velebnému a jeho památce.

Asi bych se měl omluvit každému posluchači, který nyní čekal klasickou houpavou, brazilským vedrem a dusnem nasládlou bossanovu. Práve totiž nadešel ten nejvyšší čas pro meditaci, zpytování vlastního svědomí a pokorné prošení jazzového Pána Boha o odpuštění za mé težké hříchy ve frázování, v rytmu, v technice, v harmonizaci... Adresátem pro tento meditativní dárek ať je, prosím, noblesní člověk profesor Zdeněk Svěrák.

Trochu bluesové a omáčkové legrace prý nemůže nikomu uškodit (ovšem radši bez knedlíků), a tak byla věc GRAVY WALTZ od basisty Ray Browna cíleně a nekompromisně na tuto desku vybrána naším producentem panem Vlčkem. Dedikováno tedy samozřejmě jemu.

,,Manciniho DAYS OF WINE & ROSES budiž vždy hráno s nádhernou Evansovou modulací !" - nutívám často své žáky. Stejně tak činím i já a dělám to v relativním klidu, přestože se v této věci dvakrát schyluje k zákeřné vraždě... Červenými růžemi a moravským Sauvignonem pana Staňka chci teď obdarovat skvělou černou americkou jazzovou zpěvačku Sandy Lomax, moji jazzovou přítelkyni a kolegyni z počátku 90.let.

Nu a ješte vám chci prozradit, že osobně si nejvíce z celého alba cením Troupovu MEANING OF THE BLUES - tuto nejsmutnější baladu světa. Osobně mívám často k melancholii blízko a také zde to funguje - jako bych se byl s touto písní již kdysi narodil a jako by na mě trpelivě holka čekala, až to tady dodělám a zase spolu půjdem´... Věřím, že mi přítel Najponk toto přání jednou splní, s jemností jemu vlastní. Za zvuku harfy a marimby jste teď všichni srdečně zváni účastnit se meditace o nekonečnosti vesmíru, času a smrti. Popusťte uzdu své fantazii a poddejte se na chvilku představě, jak blues umírá, je vloženo do rakve a pohřbeno. S ním pochopitelně i celý jazz... Tuto skladbu mohu věnovat pouze jedinému člověku na zeměkouli - mému největšímu klavírnímu idolu Keith Jarrettovi !

Dovolte mi, abych ješte směl poděkovat těmto milým lidem za jejich fyzickou, ekonomickou a psychickou oporu: Dr.Bronsemovi a hotelu CAROL Praha, karikaturistovi Luboši Lichému, profesoru Zdeňku Svěrákovi, Ing. Klabačkovi, manželům Sedláčkovým ze Železných hor, doc. Komárkovi, doc. Dostálové, Mgr. Čechové, PhDr. Piherové, PhDr. Buriánkovi, PharmDr. Šimkovi, Ing. Grimmovi, MUDr. Pokorné, MUDr. Zbořilovi, hercům Vladimíru Javorskému a Simoně Postlerové, nejmenovanému kolegovi z Kroměríže, Patriku Jedličkovi, Daliboru Stäcklinovi; Dr.Střelcovi, doc. Solčanovi i dalším hudebníkům z bývalé skupiny New Generation Krupina a mnohým dalším.

Závěrem bych vám chtěl slíbit, že moji uměleckou potenci tímto ješte nepokládám za uzavřenou. Naopak. Při troše štěstí, inspirace a za pomoci ochotných sponzorů budu rád pokračovat v započatém kurzu...

V Praze, únor 2002

Váš Vojtěch Eckert